Pomník hornictví

Pomník hornictví byl postaven obcí Zbůch v roce 2018 a připomíná dlouhou historii těžby černého uhlí ve Zbůchu a jeho okolí. Jde o důlní vozík, který se používal na šachtě k vyvážení uhlí nebo hlušiny z podzemí.

Na jedné straně vozíku jsou uvedeny letopočty 1899 a 1965, které znamenají zahájení resp.  ukončení těžby na Masarykově dole v Týnci (dnes Starý Důl). Obdobně na druhé straně vozíku jsou uvedeny letopočty 1908 a 1977, které znamenají zahájení, resp. ukončení těžby na Dole Obránců míru ve Zbůchu.

Při pohledu od pomníku přes silnici Plzeň–Domažlice je možno spatřit původní odvalovou haldu Dolu Obránců míru, která v současné době prochází rekultivací.

V letech 1906–1908 byl východně od centra obce Západočeským báňským akciovým spolkem vybudován jeho poslední, ale také největší a nejmodernější Jubilejní důl, známý také pod názvem Austria jubilejní ve Zbůchu. Důl měnil během své historie hned několikrát název. Původní důl Austria jubilejní se po vzniku Československa změnil krátce na Pokrok I a následně na Masarykův jubilejní důl. V roce 1938, kdy byl Zbůch připojen k Velkoněmecké říši, došlo k přejmenování dolu na Adolf Hitler Schacht. Po válce se název dolu vrátil k předválečnému pojmenování, které bylo 23. května 1955 změněno na Důl Obránců míru.

Důl byl vybaven nejmodernější technikou své doby, kterou dodávaly převážně Škodovy závody.

Důl měl tři patra. Z prvního patra byl veden překop na sousední důl Austria v Týnci.

Ze dvou těžních jam o hloubce 800 a 720 metrů bylo těženo mimořádně kvalitní černé uhlí s minimálním až nulovým obsahem síry. Pro tyto své vlastnosti bylo používáno hlavně jako energetické uhlí a sloužilo také k výrobě otopného koksu.

V roce 1924 se přistoupilo k přebudování staré kotelny, k níž byl přistavěn nový rovnoběžný trakt strojovny elektrárny. K dosavadním dvěma šedesátimetrovým komínům přibyly další dva s výškou 85 metrů, které se staly dominantou širokého okolí.

Elektrárna o výkonu 16,7 MW zásobovala před II. světovou válkou kromě obou dolů, Masarykova jubilejního dolu ve Zbůchu a Masarykova dolu v Týnci, také Západočeské elektrárny a. s. v Plzni a Energetický svaz severopošumavských okresů ve Stříbře. Jejich elektrorozvodné sítě obepínaly téměř celé západní a jihozápadní Čechy.

Velká část vytěženého uhlí se spotřebovala v kotelně a elektrárně v areálu dolu.

Přes plánované ukončení těžby, stanovené na 30. června 1976, si energetická situace vyžádala prodloužení životnosti dolu do 11. března 1977, kdy v 11 hodin vyfárala z podzemí poslední směna.

Za celou dobu provozu dolu se tu vytěžilo více než 20 miliónů tun černého uhlí. Po ukončení těžby začala postupná likvidace a rekultivace odvalové haldy, původně dosahující výšky 106 metrů. Postupně probíhala také likvidace strojního vybavení a budov. Z areálu dolu se postupem let stala průmyslová zóna, dnes zde funguje několik menších firem a také hornické muzeum.

Masarykův jubilejní důl + chladící věže od  elektrárny